Deník mámy na baterky

Přečtěte si, co je u mě nového
 

Jooo... kadění a blinkání... to jsou činnosti, o kterých dospělí moc nemluví. Nikdo do jisté míry normální nevypráví někomu dalšímu frekvenci a konzistenci své stolice. Ale když jde o miminka, jde všechen ostych stranou. Hovna se řeší pořád a informuje se o tom i vzdálenější příbuzenstvo. Dělá se vám bezdětným špatně, když vidíte někoho zvracet...

Začali jsme před časem s Kájou chodit na kojenecké plavání. Tomu samozřejmě předcházel nákup nových plavek pro mě. Moje dosavadní malé trojúhelníčkové plavky, které se vesměs skládají jen z pár šňůrek, si jako kojící matka už nemůžu dovolit :-D Nejenom, že teď ty trojúhelníčky zabírají podstatně menší plochu, ale ty šňůrky mají s váhou mých nových...

Spánek je hrozný žrout času. Zkuste si představit, co všechno by člověk stihnul udělat, kdyby celou noc zbytečně nespal. Nespat má hromadu výhod. Můžete třeba bloudit po bytě a narážet do stěn, koukat do stropu nebo vymýšlet blbosti. Mě vždycky v noci napadají ty nejlepší témata na články. Jenže pak mě přemůže ten prevít spánek a všechno zapomenu....

Nemůžu se dočkat chvíle, až bude Kája v pubertě a bude chtít o víkendu vychrupovat do oběda. Přesně si pamatuju, jak jsem měla spánek jako medvěd a byla schopná spát 15 hodin v kuse. A také si přesně pamatuju, jak máma měla každou sobotu a neděli urputnou potřebu začít vařit v osm ráno. Což doprovázelo asi tucet návštěv šuplíků v...

Četla jsem, že v některých zemích mučili lidi tím, že jim nedovolili usnout. Po vlastní zkušenosti potvrzuji, že je to opravdu výborný mučicí nástroj, který dokáže člověka dohnat k šílenství celkem zaručeně.

O "pasení koníků" jsem poprvé četla v těhotenství, kdy jsem si prohlížela fotodeníček, který jsme dcerce koupili a v kapitole "co už umíš" byla mezi poprvé se usmíváš a tvé první zvuky kolonka "poprvé paseš koníčky". "Cože? Jaký koně? Proč zrovna pasení dobytka je mezi prvními věcmi, které by mělo dítě umět? Copak jsme na divokém západě?" Tak nějak...

Nejsem žádná plačka. Nikdy jsem nebrečela u Titaniku, ani jiného dojáku a to se nezměnilo ani během těhotenství. Byla jsem asi v šestém měsíci, když mě kolegyně vytáhly do kina. Film vybíraly ony. Název už si nepamatuju, ale byl to slaďák na entou. Hlavní hrdina byl po úrazu, nemohl chodit, potkal dívku, zamilovali se a on potom umřel... Mrzuté......

Poprvé jsem se s dcerkou odhodlala vyjet mimo Prágl, když jí bylo 2 a půl měsíce. A abych řekla pravdu, tak se mi ani moc nechtělo. Spíš jsem chtěla na chvíli uspokojit příbuzenstvo, kterým se omrzelo jezdit za námi. Na druhou stranu jsem to brala jako určité vystoupení z komfortní zóny, které jsme já i dcerka potřebovaly, abychom se trochu...

©  Blog o mateřství. Píše pro vás máma na baterky, Lucka.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky
Používáme cookies, abychom zajistili správné fungování a bezpečnost našich stránek. Tím vám můžeme zajistit tu nejlepší zkušenost při jejich návštěvě.

Pokročilá nastavení

Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.