Miminko, jak nechutná záležitost
Jooo... kadění a blinkání... to jsou činnosti, o kterých dospělí moc nemluví. Nikdo do jisté míry normální nevypráví někomu dalšímu frekvenci a konzistenci své stolice. Ale když jde o miminka, jde všechen ostych stranou. Hovna se řeší pořád a informuje se o tom i vzdálenější příbuzenstvo. Dělá se vám bezdětným špatně, když vidíte někoho zvracet nebo když cítíte něco neee zcela košer? Já si pamatuji, jak jsem před pokaděnou neteří utíkala do jiné místnosti s ucpaným nosem. Bohatě mi stačil ten odér, ale když jsem náhodou zahlídla i obsah plíny, šla jsem do kolen. Ségra se mi vždycky smála se slovy, co budu dělat, až budu mít vlastní dítě a budu to muset udělat. To je otázka do pranice! Co sakra budu dělat s vlastním dítětem?
Teď už to vím. Nečekejte žádnou přehnanou vynalézavost. Prostě jí přebalím. Člověk postupem času ztratí všechny zábrany. A i když se vám po porodu vyvine čuch jako loveckému psovi, nějak vám to nepřijde. Dokonce dělám i to, o čem jsem vždy říkala, že TO bych nikdy neudělala. Ano, přiznávám se, čichám svému dítěti k zadku a nestydím se za to! A je to venku :-) Přítel se mi směje, že to dělám tak často, že už jsem si na tom vytvořila závislost. No ale i přes to všechno, se mi občas u přebalování zvedne kufr. Mám na to jeden zcela jednoduchý fígl. Dýchejte pusou. Přítel dělá vždy tu stejnou začátečnickou chybu. Při odkrytí plenky si nabere mega dávku rovnou do nosu. Následuje klasické kopnutí pumpy a se slovy "no ty vole" se odvrací a začne křičet "hnědý poplach". To je náš signál. Znamená to, že musím přiběhnout já a celou situaci zachránit.
Blinkání je další činnost, která vám na mateřské vyplňuje volné chvíle. Látková plena se stane vaším nejlepším přítelem, vhodným doplňkem domácnosti, a když si jí zapomenete sundat z ramene, stává se z ní také velmi praktický módní doplněk na cesty. Postupem času s ní dokážete doslova kouzlit a najít pro ni mnoho využití. Když si miminko ublikne, vytasíte jí tak rychle, že kdyby se z ní střílelo, jste postrachem celého divokého západu. No ale občas se stane i to, že jí zrovna nemáte po ruce, nebo že i taková plína nestačí. V tom případě to většinou skončí na podlaze, sedačce nebo vašem tričku. A tady se najednou projeví, jak se na mateřské otupí vaše vnímání všeho nechutného. Představte si, že nemáte děti (nebo je opravdu nemáte) a někdo nebo něco vás poblije. Co uděláte? S největší pravděpodobností se asi převlíknete, i když jde jen o malou kapku. Je zajímavé, jak je vnímána taková malá kapka před dětmi a po dětech. Protože když máte miminko, jako malá kapka, které není potřeba věnovat větší pozornost, se zdá i flek o velikosti volského oka. Na sedačce se to aspoň utře, než to zaschne a na podlaze se to řeší, až když je trocha času. Pokud se to nedá setřít ponožkou :-D
No a pak je tu ještě odsávání hlenů. Opravdu nechutná záležitost. Miminka se neumějí vysmrkat, takže pokud mají rýmu, tasíte svou tajnou zbraň... odsávačku. Odsávačky jsou různé. Já mám zkušenost se dvěma. První se skládala jen ze dvou hadiček a nádobky. Jeden konec se strčil do nosánku (dítěte), druhý do pusy (vaší) a sajete, až všechno vysajete. Zní to nechutně? Taky to nechutný je. Když jsem to viděla u ségry, utíkala jsem z pokoje za doprovodu dávení. Jediné, čím vás mohu uklidnit je to, že všechny ty hleny zůstanou v té nádobce :-) No ale ten pocit... A tak jsem pořídila tu na vysavač. Nejdřív jsem se bála, abych dcerce nevycucla mozek z hlavy. Vypadá to opravdu děsivě... vysavač hučí dost nahlas, přibližujete se k tomu malému obličejíčku s tou hadicí od vysavače a na konci máte jen takové malé plastové udělátko, které má zabránit tomu, abyste dítěti nevcucli do vysavače celý nos. Možná to zní děsivě, ale aspoň míň nechutně. A funguje to :-) Hleny jsou pryč a všechno ostatní zůstává na svém místě.
No a nakonec jen něco odlehčeného... krkání. Když si krkne dospělí, ale i když si krkne již větší dítě, je to bráno jako neslušnost. Jste minimálně napomenuti, občas přiletí výchovný pohlavek, případně alespoň sklidíte vlnu pohrdavých a znechucených pohledů. Když si ale krkne miminko, je to důvod k oslavě a chválou se rozhodně nešetří. Celému okolí spadne kámen ze srdce, voláte "sláva" a tři dny se radujete. Zajímalo by mě, kde je ten zlomový bod, kdy se z chvályhodného činu stává nechutný zlozvyk :-)
No ale když si odmyslíte všechno výše popsané, je miminko velmi roztomilá záležitost :-D